Tvorba podmaleb
Sklo jako malířský povrch vyžaduje od malíře zvláštní dovednosti. Obrázek je namalován zrcadlově obráceně z rubové strany skla. Při pohledu zepředu dodává sklo obrazu nádherný jas.
Nepostradatelnou pomůckou k tvorbě podmaleb byly kresebné šablony, kterých je pro kvildské prostředí, bohužel, dodnes dochováno pouze nepatrné množství. Výrazně urychlovaly práci a byly hlavní pomocnou berličkou sériové výroby.
Šablony nejčastěji vznikaly přímo v jednotlivých malířských dílnách a vycházely převážně z grafických listů svatých obrázků - především dřevorytů a mědirytů a později ocelorytů i litografií - ale došlo u nich k výrazné redukci detailů, což při jejich použití vedlo k bezprostřednímu zjednodušení výsledné podoby obrazu.
Šablonové předlohy se na odmaštěných tabulkách skla proměňovaly v kontury budoucích obrázků, ale nutně zrcadlově obrácených.
Otočený byl i postup vlastní malby, vytvářené na zadní straně skla. Po vyhotovení kresby kontur byla malířská práce směřována nejprve na detaily, nápisy, šráfování a stínování, pak teprve na barevné plochy.
Barvy přibývaly od inkarnátů k oděvům, dost často i ve variabilních paletových nebo odstínových obměnách a mutacích, pak následovalo vyhotovení doprovodného květinového dekoru a končilo se kompletní výmalbou pozadí, zpravidla barevně jednotného, které zcela vyplnilo zbývající plochy.
Malovalo se především hustými temperovými barvami ředěnými vodou a výjimečně rovněž olejovými s terpentýnem. Nejčastěji se však jednalo o vaječnou temperovou směs, do které byla přidávána i troška lněné fermeže, každá dílna na ni měla svůj vlastní vyzkoušený recept. Obrácený postup ale pro malíře znamenal nemožnost pozdějšího zasahování do obrázku kvůli jakýmkoliv korekcím nepovedené malby, proto se muselo vše podařit hned napoprvé.