Rodina Verderberů
Technika podmalby na skle se dostala na Kvildu díky několika malířům z oblasti bavorského Raimundsreutu v poslední čtvrtině 18. století – konkrétně se jednalo o Johanna Kaspara Hilgarta (1731–1804) z Kreuzbergu a jeho dva synovce Bernharda Peterhansla (1748–1808) a Johanna Paula Peterhansla (1763–1815) z Raimundsreutu.
Předpokladem zdejší produkce podmaleb byla především existence několika blízkých sklářských hutí vyrábějících potřebné tabulové sklo. Raimundsreutské malíře přilákala rovněž možnost bezcelního obchodu a prodeje jejich výrobků do rakouských zemí.
Nicméně Kvildu skrze podmalbu proslavily až později tři generace rodiny Verderberů, původně podomních obchodníků z Kraňska.
První byl Michael (1764–1843), pak jeho syn Johann (1793–1870) a následně vnuk Franz (1832–1883).
Jejich obrázky s náboženskými náměty došly značné obliby v rámci habsburského soustátí i v německých zemích. Největšího rozmachu dosáhla kvildská malířská velkodílna za Johanna Verderbera kolem roku 1850, kdy roční produkce čítala až čtyřicet tisíc kusů obrázků na skle.
Podmalby ale později začaly postupně vytlačovat podstatně levnější barvotisky, takže od poloviny šedesátých let zdejší výroba upadala a definitivní konec dílny uspíšil požár budovy hostince Franze Verderbera v roce 1881.
Poslední kvildský malíř Franz Verderber - zemřel dne 26. února 1883 a spolu s ním zanikla natrvalo i výroba kvildských podmaleb na skle.